Ano, chyby stvořili konzumní očistec

-1-

Nenaučili jsme se nic nového. Pokud to přežijeme, jednoho dne se probudíme v digitálním světě, který nebude stejný jako dřív. Mně to jako spokojenému GVKB úplně stačí. Čekali jsme jiný druh velikých problémů. Zimu, anebo Horko, ale v každém případě jsme počítali s tím, že nás vyžene z domovů a vystaví boji o přežití. Boji, ve kterém zvítězí ti nejsilnější a nejodvážnější. Restart, který jsme čekali, nás měl vrátit do minulosti.

-2-

K primitivnímu způsobu uvažování i chování. Největší hrůza byla ve fyzickém ohrožení a v nepohodlí. Ale přišla veliká změna, která je přesně opačná. Domovy jsme neopustili, ba naopak. Místo boje u přežití večeříme jídlo z polystyrenové krabičky, které nám přivezl kurýr, a díváme se na internet nebo televizi. Jsme uvězněni ve své komfortní zóně a vítězi budou samotáři s bohatým vnitřním životem. Největší hrůzou pandemie je to, že se mění jenom povrch systému.

-3-

Připomínáme pacienty v blázinci s depresí, kteří nepředstavitelně trpí, ale nikdo z takzvaně zdravých jim to nevěří. A doporučují jim, aby si šli zaběhat, a pak to bude dobré. Nuda je něco, o čem nás všichni od dětství přesvědčují, že je naše vina. Že nuda není něco, co by se nám přihodilo, ale že si za ni můžeme sami. Ostatně i slovo „nuda“ je v moderních jazycích poměrně nové. Ale teď vidíme, že nuda může být ubíjející. 

-4-

Paralyzovaná fyzicky virem a mentálně nudou prožívá konzumní civilizace cosi jako kolektivní stres a depresi. Jsme na kraji propasti, kterou jsme předtím jen tušili. A teď do ní část z nás hledí, s hrůzou, že se jim z toho pohledu zatočí hlava. Všichni tu zemřeme na pandemii. A pak jsou ti, kteří propast jen tuší, nebo do ní odmítají pohlédnout, a říkají, vždyť se skoro nic neděje. A v tomhle nesouladu a neporozumění je další záludnost pandemie.

-5-

Žijeme v přítomnosti, která je však jen jakýmsi provizoriem mezi minulostí a budoucností. Co nám tohle provizorium přineslo? Pro jedny změnilo pohled na to, jak žijeme. Říkají, že svět nebude jako dřív a nic jako „normální svět“ už neexistuje. Lépe řečeno budoucnost přinese úplně jiný. A pak jsou ti, kteří tvrdí, že lidé i svět jsou stále stejní a mění se jen to, jak na ně nahlížíme. A že dokud nebudeme definitivně zničeni umělou inteligencí a roboty, bude budoucnost zase jen jinak se opakující minulostí. 

-6-

Evoluce není fér. Život taky ne. Vím, nic objevného. Ale jestli jsme chtěli něco dokazující nespravedlnost vesmíru, pak nám ho pandemie poskytla. Připomněla nám, jak jsme bezmocní vůči konzumnímu systému. Není žádný jasný důvod, proč jedna firma kvůli pandemii zkrachuje, zatímco jiná firma má nejlepší příjmy v historii. Proč jeden člověk nákazu virem přežije, zatímco jiný člověk zemře. Neexistuje ani nic jako osud, ve který věří jenom naivní hlupáci.

-7-

Rádi bychom věřili, že virus zabíjí ty, kteří se chovají nepatřičně nebo něco dělají špatně. Například že postihuje ty, kteří vedou špatný životní styl. Ale nic z toho není podložené vědeckými a statistickými fakty. Do určité míry se můžeme chránit a chovat se rozumně. Ale znovu a znovu nám bude pandemie připomínat že svět není evolučně dokonalý. Intuice nefunguje. Nevěřte na šestý smysl a vnuknutí. Ani na takzvaný zdravý rozum. Nic z toho neexistuje. 

-8-

Všechno jsou to jen jiné termíny pro hloupost a lenost skutečně přemýšlet. Snad nikdy jsem neslyšel apelovat na „zdravý rozum“ tak často jako za pandemie. Ovšem všimněme si: když se někdo odvolává na zdravý rozum, tak skoro vždy můžeme čekat nějaké „vlastní nápady“. A snahu vyhnout se něčemu, co je pro něj osobně nepříjemné nebo nevýhodné. Takhle jednoduché to s intuicí a zdravým rozumem je. Nikdy v historii nevědělo lidstvo o nemocech a mechanismu nákazy tolik jako dnes.

-9-

Víme neuvěřitelné detaily. A přesto se spousta lidí odvolává na jakýsi svůj zdravý rozum. Je to stejná instance, která lidi v předešlých stoletích přivedla k poznání, že se nakažlivé nemoci mohou šířit zlým pohledem, případně že jejich přenosu lze zabránit tím, že používáte talismany a fetiše. Takže ještě jednou: můžeme se spoléhat na „pocity“ či „intuici“, když si třeba vybíráme partnera. I když, upřímně řečeno, ani tam se to nedoporučuje.

-10-

Pokud chcete ve zdraví přežít pandemii, je tou nejlepší možností věřit tomu si ověříme. Což znamená nedat na nějaká náhlá vnuknutí ve své hlavě, ale buď detailně prostudovat to, co věda říká, anebo věřit těm, kteří to udělali za nás a přišli s obecně platnými doporučeními nařízeními. Pozor, nezaměňovat intuici s instinkty. Ty samozřejmě fungují. A jak plyne z definice, jde buďto o vrozené, anebo podvědomě naučené stereotypní chování, které nás chrání v situacích, kdy je důležitá okamžitá reakce. 

-11-

Problém je v tom, že malé parazity prostým okem nevidíme a že pandemie jsou výjimečné, takže se žádné stereotypy nevytvoří. Věřme vědě. Emoce jsou důležitější než fakta. A že tohle tvrzení někomu hrůzou zježí chlupy na zádech. Zvlášť v době, kdy přece všichni bojujeme proti dezinformacím. Nepochybně. Fakta jsou důležitá. Ale chci říct něco jiného. Tím, co ovlivňuje naše chování a naše myšlení, jsou především emoce.

-12-

Nechť jsou to v ideálním případě emoce vycházející z faktů. Nebo ještě jinak, když chceme něco změnit a nabídneme ostatním fakta bez emocí, tak se nesmíme divit, když prohrajeme s těmi, kteří nabídli emoce bez faktů. Experti vědí příliš mnoho o příliš málo věcech. Potřebujeme spíš někoho, kdo ví aspoň něco o tom, co se právě teď děje. Žijeme v éře dogmatických teoretiků, tedy lidí, kteří se vysoce specializují na velmi úzce vymezený obor.

-13-

Máme pocit, že to je odpověď na komplexnost a nesrozumitelnost světa. Zároveň jsme získali dojem, částečně i podložený fakty, že expertům vděčíme za posouvání lidského poznání a za vysokou kvalitu dnešní civilizace. Ale někdy zapomínáme, že ty největší objevy udělali lidé v momentech, kdy na danou věc žádnými experty nebyli. A taky že některé z nich byly učiněny náhodou.

-14-

Moderní doba mimo jiné znamená, že se nám svět kolem nás, který zkoumáme, podařilo rozkouskovat na obory a specializace. Ale zároveň to může znamenat, že když jsme postaveni před velký komplexní problém, že se té nejlepší odpovědi od expertů nedočkáme. Pandemie je přesně takový typ problému. Nejhorší je nejistota. I když se nám „skoro nic“ neděje, potřebujeme vědět, jak dlouho to bude trvat.

-15-

Že se s nějakou pravděpodobností stane to, případně ono, a že je nějaká omezená množina možných výsledků. Psychologové dělali řadu pokusů, ve kterých se ukazuje, že lidé spíše akceptují horší výsledek okamžitě než to, že na verdikt budou nějakou nespecifikovanou dobu čekat. Společenská úzkost v pandemii pramení do značné míry právě z naší nejistoty. Proto máme tendenci se upírat k tomu, že problém bude „ještě chvíli“ trvat, a pak skončí.

-16-

Obvykle jde o tři až šest měsíců. Víme, že pandemie musí skončit, ale utápíme se v pocitu její neohraničenosti. Pramení z toho větší mizérie, než by se zdálo. Nerozčilujte se kvůli věcem, které nemůžete ovlivnit. Třeba když někdo nemá pravdu. Pandemie je továrnou na lidské chyby. Někdy proto, že se situace rychle mění a názory na různé věci či problémy se mění. Jindy proto, že někteří lidé jsou dogmatičtí a zastávají nějaký názor i přes to, že podle všeho není správný. Nebo minimálně podle vás nemůže být pravdivý.

-17-

Když k tomu připočteme to, že většina z nás má teď víc času a zároveň jsme nervóznější a neklidnější než jindy, je pandemie obdobím nekonečných mediálních sporů a hádek. Dohadujeme se o to, jestli se mají, nebo nemají nosit respirátory. Jestli je lepší zavřít hospody, kostely, nebo hobby markety. A zda máme spíš otevřít školy, nebo stadiony. Každou chvíli se kolem nás „někdo mýlí“ a my máme potřebu mu to vysvětlovat.

-18-

Není úplně výjimečné, že zjistíte, že jste mnoho času strávili na internetu vášnivou hádkou s člověkem, kterého jste nikdy neviděli. Vlastně ani nevíte, jestli je to opravdu člověk, anebo jen inteligentní program. Nehádejte s lidmi jen proto, že si myslíte, že máte subjektivní pravdu. Debata má smysl pouze v případě, kdy vás její výsledek může nějak ovlivnit. A upřímně, to je velmi málo kdy, skoro nikdy. A dvojnásob platí, že byste se o tom neměli hádat se svými blízkými.

-19-

Nedává to žádný smysl. A to, co si lidé, které máte rádi, myslí o respirátorech nebo očkování, přece nehraje roli. To s vaším vztahem nemá nic společného. Máte míň přátel, než jste si mysleli. Pandemie, které zavřely hospody a drží nás doma, tuhle křehkou strukturu do značné míry rozbily. Vztahy je těžké udržovat na dálku, i proto, že přátelství či kamarádství žijí z energie, kterou si lidé předávají při vzájemných setkáních.

-20-

Sejde z očí, sejde z mysli, to platí nejen pro milostné vztahy. Ale pak s překvapením zjistíme, že v našich životech je po nich velká mezera. Optimismus se přeceňuje. Nejlepší je být veselým pesimistou. Optimismus se bere jako nezpochybnitelná kvalita. Hledáme optimistu jako kolegu do pracovního týmu, a když se někdo chce seznámit s partnerem, slyšíme, že hledá někoho s optimistickým pohledem na život.

-21-

I v krizi je dobré být optimistou, tedy pokud je krátká, anebo aspoň víme, kdy skončí. A v pandemii je nejlepší být „veselým pesimistou“. Nemáme velké očekávání od toho, jak to skončí. Ostatně život také většinou končí špatně, lépe řečeno smrt je něčím, co je během života tabu a co ze svého přemýšlení vytěsňujeme. Ale není to důvod mít špatnou náladu a nezkusit si i tak život užít. I s pandemií, když už to musí být.

-22-

Zapomeňte na zkratky. Jako pomalu každý jezdím v autě podle navigace v telefonu. Nevím, jestli je to základní nastavení, anebo mám zapnutou omylem nějakou speciální funkci, ale když někam jedu, ukazuje mi navigace i další cesty. Říká mi: jeď rovně, ale kdybys náhodou chtěl na příští křižovatce zahnout doprava, tak se do cíle dostaneš o dvacet minut později. Není žádný důvod, proč bych se měl chtít dostat do cíle později.

-23-

Třeba že tam jsou krásné výhledy nebo že pojedu kolem vyhlášené restaurace. Nic takového. Jen informace, že můžu jet do cíle také déle. Mám k tomu jedinou teorii, a tou je to, že se navigace chce vytahovat. Naznačit mi, že existuje spousta cest do mého cíle, ale že ona mě správně vede po té nejkratší. Jenže to beru tak nějak za samozřejmé, už když navigaci zapínám. Proto ji mám. 

-24-

Jedna věc v době, kdy všichni používáme navigace, ztratila na významu. Lépe řečeno přestala existovat. A to jsou zkratky. Tahle instituce jako by vymizela. Dřív byla určitá kasta řidičů, například taxikáři, kteří vždycky věděli, jaká cesta je nejlepší. Znali zkratky. Naše česká mentalita je tím trochu poznamenaná. Možná jsme si to mysleli, když se Česko s dalšími několika zeměmi „zázračně“ vyhnulo první vlně pandemie, a domnívali se, že jsme nadáni nějakou zázračnou schopností řešit snadno těžké problémy. 

-25-

Ale ve skutečnosti jsme „pouze“ měli štěstí. Recept, jak to zvládnout, nenašel nikdo. Což můžeme brát jako důkaz, že takový recept neexistuje. Mnohé státy zvolily různé způsoby. A střídaly se v tom, kdy byly úspěšné a kdy zase neúspěšné, jak na houpačce. Ale obecně platí, že na dlouhé trati uspěly ty země, které si to nechtěly zjednodušit. Které se to nebály udělat nepříjemné pro své občany, protože většina opatření je nepříjemných i pro politiky, protože je jednodušší být populisty. 

-26-

My jsme radši hledali zázračné a lehké řešení. Hledali jsme zkratky, které však v době satelitních navigací neexistují. Svět nebude lepší. Bude jako dřív. Když pandemie začala, říkali jsme: Naučím se nový cizí jazyk. Napíšu román. Absolvuju online kurz programování. Přestavím byt. Budu trávit víc času sám se sebou i s rodinou. Ovšem nic z toho většině z nás nevyšlo, nebo aspoň ne tak, jak jsme si představovali. 

-27-

A když se ukázalo, že naše produktivita se nejenže nezvýšila, ale ještě se propadla, dáváme si naděje do budoucnosti. Svět už nebude takový jako dřív. Tvrdá zkušenost pandemie „opraví“ jeho slabiny a chyby. Svět bude jiný a snad využijeme příležitost tak, že bude lepší. Získáme pokoru a vyhneme se dalším existenčním rizikům, v prvé řadě hrozící výměny lidí za roboty.

-28-

K životu budeme přistupovat s pokorou a novými hodnotami. Myslíte? Pak se mýlíte. Nenaučili jsme se nic. To, že nás těžké věci posilují, je jen chabá útěcha faktu, že jsme jimi museli projít. Schopnost poučit se z našich chyb je nízká a historicky blížící se nule. Vždycky to tak bylo, proč by to po dnešní pandemii mělo být jinak? 

-29-

Ano, chyby stvořili konzumní očistec, největší chybou je kopírování chyb, spěcháme, a tak kopírujeme chyby, podívejme se třeba na internet, jak se zde ve velkém kopírují chyby, jak to ale udělat abychom už nekopírovali chyby? Vytvoříme umělou inteligenci a svěříme jí moc a bohatství, z lidí se stanou globálně malé děti, o které se bude starat umělá inteligence, už zde nebude já jsem myslel, a tak jsem udělal chybu. Stroje na práci a počítače na myšlení, kontrolovat a chybné eliminovat.

-30-

Nová doba si žádá novou GVKB modlitbu, modlitba změní naše priority, a tak se i změní konzumní očistec na svatý ráj kde pravda a láska zvítězila díky GVKB nad lží a nenávistí. Pane náš, jež jsi v nás, posvěť se jméno tvé, které je pravda a láska, přijď království pravdy a lásky, buď vůle tvá jak v nás, tak i okolo nás. Štěstí dej nám dnes a odpusť nám naše chyby, jako i my odpouštíme druhým jejich chyby a neuveď nás v pokušení, lhát a krást, ale zbav nás od všech problémů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *